Výchova stromů v Česku

8. října 2016 /
foto: OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Možná chodíváte kolem oblíbeného ovocného stromu, možná už jej pokáceli. Právě teď ovšem nastává čas pro jeho obnovu nebo budoucího nástupce — čas vegetačního klidu, kdy potulní sadaři vyrážejí do krajiny s rýčem a prostokořennými sazenicemi ovocných stromů.

Oblíbené přísloví praví, že nejvhodnější čas na sázení stromů byl před deseti lety a druhý nejvhodnější je právě dnes. S opadem listí to platí dvojnásob. Od října do března (než začnou pučet pupeny) můžeme zasadit stromů, kolik jen stihneme. Omezí nás jedině zamrzlá půda. Není proto vhodnějšího času než podzim. Dobře zasazený prostokořenný stromek roubovaný na semenné podnoži tak nemusíme ani zalévat. Půda je na podzim dostatečně vlhká a přes zimu zvládne sazenice částečně zakořenit; naši péči potřebuje až následující předjaří při výchovném řezu. Pokud budeme sázet až na jaře, je potřeba myslet na vodu a ke každému stromu nalít alespoň dvacet litrů; a v případě dlouhých letních such zálivku opakovat.

Při samotném sázení mysleme na několik základních principů. Výkopová jáma nemusí být nikterak hluboká, ale především široká, alespoň o třetinu širší než kořeny sazenice. Důležité je „neutopit“ pod hlínu kořenový krček — místo, kde začínají kořeny. Strom by se pak mohl dusit.

Dvakrát zvaž, až pak saž

Nezmínil jsem ale zásadní věc, která má veškerému našemu snažení předcházet: volbu vhodné odrůdy do konkrétní lokality. Ovocné stromy tvoří nedílnou (jakkoliv opomíjenou) součást naší kulturní krajiny, a tak by měl mít jejich sadař jasno, zda chce medově slaďoučké srpnové magdalénky, šťavnatou říjnovou křivici nebo nebývale kořenitou, na Vánoce podávanou Madame Verté. Nejde ale jen o dobu sklizně a dobu zralosti, ale především o dané ekologické podmínky, do kterých odrůdu umisťujeme. Například ne každá hruška totiž snáší těžké jílovité půdy. Koporečce se nebude dařit ve vlhkých půdách a Konference rostoucí na suchých půdách zase méně chutná. Nicméně ať už budete sázet kdekoliv, existuje mnoho odrůd do každé lokality.

Máte pocit, že takové hledání vhodných odrůd je nad vaše síly? Nezoufejte, existují skvělé online databáze, jako například www.stareodrudy.cz, kde na základě zadaných parametrů získáte výpis vhodných odrůd. Nebo se jednoduše zeptejte místních, které jabloni se „tam u vás“ vždycky dařilo a která meruňka tam zvládá plodit.

Do konkrétní lokality a půdy vhodně zvolená, správným způsobem zasazená a vhodným povýsadbovým a výchovným řezem ošetřená ovocná odrůda má potenciál žít stovky let! A kdo mi nevěří, ať se jde toulat po Sudetech či Bílých Karpatech, kde tyto stromy naši předkové sázeli před dvěma sty lety a ony každoročně plodí tuny ovoce.

Smutno je potulným sadařům, když vidí zababčené (předčasně zestárlé) pětileté stromky, kterým bylo nesprávnou výsadbou znemožněno projevit svůj velkolepý potenciál. Stromy totiž neznají stáří časové, nýbrž jen fyziologické — podle toho, jak se cítí. A pokud jim nevěnujeme správnou péči při výsadbě a v prvních pěti letech života, jejich potenciál dosti dramaticky snižujeme.

Tři kosterní větve

Se správnou výsadbou souvisí i správné založení koruny. Když stromek stojí na svém místě ve volné krajině opatřený oplocenkou a přivázaný ke stabilnímu kůlu, poodstupte pár kroků dále a představte si, jak bude vypadat za třicet či sto třicet let. Větvičky, které nyní měří deset nebo patnáct centimetrů, budou za pár desetiletí dlouhé několik metrů s průměrem tří desítek centimetrů. Nebudou překážet při průchodu kolem stromu? Nebudou mít zemědělci či silničáři tendenci tyto mohutné větve uřezat, aby tudy mohly projíždět traktory či kamiony? Pokud nebudeme přemýšlet nad tvarem koruny stoletého stromu ihned po výsadbě, vystavujeme ho fatálním řezům z důvodu „bezpečnosti“. Přitom každý řez, způsobující ránu větší než 5—10 cm, vede ke zdravotním následkům, s nimiž se strom už nedokáže vyrovnat (žádné mazací mastičky rozhodně nepomohou) a během dalších několika let tudíž umírá.

Chceme-li tedy předcházet fatálním řezům, zvolíme dostatečnou výšku (strom roste do délky ve vrcholových pupenech, takže pokud necháte větvičku ve výšce jednoho metru, zůstane v této výšce napořád) a prostorově přijatelné rozvržení koruny. Za ideální platí založit tři kosterní větve do různých stran a ponechat terminální výhon — tedy ten, který směřuje k nebi; ten se v žádném případě nesmí celý odstranit a jeho vrchol musí být vždy nejvyšším bodem celé koruny.

Radikálním řezem k rovnováze

Neuvěřitelné patvary, které vídáme na současných zahrádkách, nemají se zdravě založenou korunou nic společného. V šedesátých či sedmdesátých letech minulého století se začal prosazovat princip „čím víc větví a čím delších, tím lepší“. Opak je pravdou. Stromu, kterému odstraníme terminál, způsobíme rozvrácení hormonální rovnováhy — nejvýše položený pupen terminálu totiž potlačuje a reguluje růst podřazených větví. Každá další větev tudíž chce funkci terminálu nahradit, což způsobí jejich rychlý růst. Nedostatečně stabilní a silné větve později neudrží plody a musejí se vzájemně podpírat, aby se nezlomily. O estetickém vzhledu těchto „stromů-smetáků“ nemluvě.

Když tedy vybereme tři větvičky, kterým předurčíme silnou budoucnost, ostatní ostrými sadařskými nůžkami odstraníme. Dané tři větve po výsadbě zakrátíme tak, aby dosahovaly přibližně stejné výšky, a terminál zakrátíme, aby jeho vrchol převyšoval větve o 15—30 centimetrů.

Tento radikální řez ihned po výsadbě stromkům prospěje, protože při vyorání ve školce přijde o více než 70 % kořenů, a tudíž by nezvládl vyživit nadzemní část. Potřebujeme jej tedy podpořit v růstu. Každý řez totiž způsobuje následný růst (bylo by chybou myslet si, že řezem strom zmenšíme), což v prvních pěti letech života stromu chceme. Díky radikálnímu řezu se stromu podaří dobře zakořenit a ony námi zvolené tři kosterní větve zesílí. Nebudeme se tak muset za dvacet let dívat na oprotézované stromy, které sice nesou deset dlouhých větví obsypaných ovocem, ale jednak je samy neudrží, jednak jejich ovoce nemá tak dobrou cukernatost. Proč? Protože poměr mezi listovou plochou (která strom i jeho plody vyživuje) a počtem plodů není v rovnováze.

Hurá, podzim!

Radikální řez praktikujeme i následující roky (tři až pět) vždy v předjaří — dříve než začne proudit míza z kořenů do nadzemní části rostliny a zároveň mrazy již nebývají tak významné. Obecně nejlepší měsíc pro jakýkoliv řez stromů je březen — alespoň tedy zatím, uvidíme, co nám klimatická změna přinese.

Takzvaným výchovným řezem zajišťujeme stabilní a vzdušnou korunu (po které se bude našim dětem dobře lézt nejen při sklizni ovoce). Opět zakracujeme kosterní větve i terminál, ale vždy zachováváme princip jejich nadřazenosti nad ostatními větvemi — pokud tedy nějaká větev kosterním větvím nebo terminálům konkuruje, významně ji potlačíme. Po pěti letech tak získáme kvalitní (takzvaně polopřirozenou) korunu, s níž bude strom žít po celý život. A my (kromě občasného řezu přibližně jednou za deset let) budeme už jen sklízet ovoce.

Vyražme tedy letos do krajiny v hojném počtu. Učiňme ze sázení stromů běžnou součást našich podzimů, ať rozmanité ovocné druhy a odrůdy přetrvávají staletí pro naše syny i dcery. Pohledů na mohutné hrušně, statné jabloně nebo třeba velkolepé oskeruše není nikdy dost — alespoň já se jich nabažit nemohu.

Kontakt: grohmann@sedmagenerace.cz.Další díly seriálu Šetrnější spotřeba najdete ZDE.

Jeden komentář: “Výchova stromů v Česku”

  1. Jak prekrasna inspirace. Primlouvam se za puvodni stare odrudy ktere jeste maji dusi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2018 vychází v 2. polovině prosince.