Yes, also we can!

24. října 2012 /

Všichni občas hledáme pravdu o životě. No nie? No áno. Tak tady je jedna z nich. Spousta pozitivních zpráv je pozitivních proto, že víme, že by mohlo být mnohem hůř. Nebo prostě proto, že vedle jiných vypadají dobře i s odřenýma ušima. C´est la vie. A to je poznání, k němuž nemusíte dospět až v osmdesáti či po duchovním osvícení v tibetském klášteře. Někdy si zkrátka stačí v deset večer přečíst na Facebooku zprávu, že v předvečer parlamentních voleb v Gruzii zabili opozičnímu aktivistovi 9měsíční dítě… Anebo se vydat na tříměsíční putování Spojenými státy.

Asi tak (s rezervou, s nadsázkou, ale s čistým svědomím): Amerika je země bez veřejné dopravy, zato s extrémním množstvím automobilů. Země, kde vám milá prodavačka v supermarketu zabalí každý zakoupený předmět do speciální igelitky. Země, kde určitě nebudete pít kohoutkovou, protože chutná jako bazénovka. Země, kde vás i milí a kultivovaní přátelé na své svatbě pohostí z plastového nádobí. Země, kde zapomenete, že odpadky lze i třídit — není kam. Země, kde v nekonečných pouštích nemusíte ani po třech měsících narazit na solární elektrárnu. Země, kde si prakticky každý může koupit hodně čehokoliv. Zkrátka země, kde vás za tři měsíce mockrát napadne, že jsme u nás ještě stále nedosáhli ekologického dna. Ani dna blahobytu.

A tak vás po návratu samozřejmě dvojnásob potěší, že na domácí frontě se v mezičase pár věcí docela povedlo. Poslanci jednak odhlasovali novelu horního zákona, takže pokud bydlíte nad ložiskem nerostných surovin, nemusí to pro vás a váš dům znamenat časovanou bombu — vyvlastňování majetku je konec. Dolní komora parlamentu také přehlasovala prezidentské veto novely zákona o hospodaření s energií. Nepříjemný krok pro aktuální uhelno-plynový návrh Státní energetické koncepce, velký skok pro vyšší energetické standardy budov. Jinými slovy: nové domy budou výhledově spotřebovávat méně a méně energie. A rodiny na tom nejspíš ušetří, což rozhodně neuškodí. No a to nejlepší na závěr. Hřeben Krkonoš si podle všeho přišla obhlédnout pětice vlků z Lužice. Děkujeme za návštěvu und herzlich willkommen!

Závěrem zpět k Americe — k zemi, která na jednu stranu může platit za odstrašující příklad, ale na stranu druhou je i mimořádně inspirativní. V čem? Keep smiling. S úsměvem, vstřícností a pozitivním přístupem jde vážně všechno líp.Tohle kdybychom si osvojili i u nás, plus lépe využívali know-how, nashromážděné na zdejších univerzitách, v nevládních organizacích a donedávna ještě ve specializovaných odborech některých ministerstev, byli bychom vysněnému ekoráji o míle, tedy vlastně kilometry, blíž…

Yes, also we can.

7 komentářů: “Yes, also we can!”

  1. Radim Capek, Zlin napsal:

    Zajimavy clanek.Ale nevyvazeny. USA opravdu nejsou ekologicka spolecnost jsou konzumni, protoza na to maji penize. Ja jsem se zase ptal sam sebe po 3mesicnim cestovani po Cechach a po Morave proc jsme tolik konzumujeme my ackoliv na to oproti americanum penize nemame. Myslim ,ze je uzitecnejsi podivat se na nas a udelat trochu sebereflexi, nez psat o USA a jen opakovat dokola 10 roku stare klise. Amerika se meni. A myslim si , ze je zde hodne veci ze kterych si muzeme vzit priklad a samozdrejme hodne veci , kterych se muzeme vyvarovat. Moje zkusenost je takova, ze lidi v neziskovkach jsou otevrenejsi , nehraji si jen na svojem pisku a jsou daleko aktivnejsi. Co takhle napsat clanek treba o http://www.350.org ekologicke aktivisticke organizaci, ktera byla vyhlasena jako druha nejvlivnejsi lobbysticka skupiuna ve Washingtonu dc. Nebo nejaky jiny clanek , ktery ctenarum prinese vic nez informaci, ze v USA se jezdi vic autem nez jezdi nasinec.

  2. Zuzana Vlasatá, Brno napsal:

    Autorka: Klidně si napište jakýkoliv článek chcete. Záleží na Vás, co považujete za inspirativní…

    Pár poznámek:

    1) V mém sloupku se slovo konzum nevyskytuje ani jednou (skloňujete ho Vy).
    2) V závěru píšu, že Amerika nám může být příkladem.
    3) Kritických článků o situaci v ČR jsem napsala dosud dost nejen já, ale i řada jiných lidí. Teď hledám pozitivní momenty ve světě kolem nás.
    4) Podstata tohoto textu je, že i když mě v USA onen konzum šokuje, nakonec je to dle mého velmi podnětná kultura (ne však ve všech koutech). Myslím, že jsem to napsala pregnantně…

    A ještě něco. Češi rozhodně nejsou chudí. Konzumní jsme taky. Ale o tom ten text není.

  3. Marta Kvapilová, Ostrava napsal:

    Dovolím si podotknout, že v řadě větších měst v USA veřejná doprava funguje, a to velice dobře. Konkrétně z Washingtonské MHD mám velmi dobré dojmy. Vlaky a dálkové autobusy taky jezdí, jen je málokdo využívá, protože pohodlí a rychlost je v Americe často přednější. A třídění odpadu se také probouzí. Zatím tedy sbírají jen plechovky a plastové lahve, ale i to je pokrok a podle mně se to ještě rozvine.
    A k té kohoutkové vodě – řada Američanů ji pije, ale to nevidíte, když vás nepozvou domů. Tzv "americká lednice" totiž mívá vestavěný filtr napojený na vodovod, z nějž lze napouštět buď čistou vodu nebo led do nápojů.
    Jinak inspirativní kromě "Keep smiling" pro mně byla především tolerance mezi lidmi, ochota pomoci a všeobecné vážení si veřejného majetku. To u nás ještě není.

  4. Zuzana Vlasatá, Brno napsal:

    Jasně. A Seattle (nakládání s odpady) a Portland (doprava) a další bobosácko-hipsterský města. V Americe najdeme naprosto senzační a inspirativní věci. Dyť je tam taky 50 států. Proto taky píšu: s rezervou, s nadsázkou, ale s čistým svědomím… Taky je tam totiž extrémně mnoho extrémně odstrašujících příkladů

  5. Aleš Vaněk, Libina napsal:

    Asi jsem spad z Marzu nebo co, ale nalhávat si, jak je tu lidem fajn a jak se dokonce některé věci daří, je pokrytectví a dětinská naivita. Zavřít oči a myslet si, že zlo neexistuje… Vůbec nevyzývám k tomu, aby se psalo jen kriticky, pozitivně myslet je třeba. Ale myslet. Úroveň Sedmé generace klesá na úroveň Respektu, Reflexu, Cosmopolitanu či Blesku.

  6. zuzana Vlasatá, Brno napsal:

    Pochopitelně. Na konci dějin nezbývá než se oběsit. (Za přirovnání k Respektu děkujeme. O čtenosti Blesku si můžeme nechat zdát.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 4/2019 vyjde v 2. polovině srpna.