Z plakátů koše

Za moje a zároveň i naše malé eko vítězství považuji mini projekty na stáži v neziskové organizaci v Portugalsku, kam jsme se s kamarádkou Denisou Malou vydaly. V rámci stáže jsme se snažily o šíření ekologických témat, kterým jsme věnovaly značnou dávku jak pracovního, tak volného času. Vytvořily jsme například vlastní kompost, přetvořily starý nábytek na deskové hry, vytvořily koše k recyklaci a tak dále. K detailnějšímu popsání jsem si však vybrala tento projekt:

Jeden z aktuálních problémů, který nás trápil, bylo velké množství plastových plakátů, které jsou v Portugalsku vyvěšovány za účelem informování o koncertech či letních akcí. Tyto plakáty jsou přitlučeny pomocí hřebíků na dřevěné desky a následně vyvěšeny nejen ve městech a vesnicích, ale zejména v jejich okolí podél cest obklopených lesy. Vůbec jsme nerozuměly tomu, proč se plakáty tolikrát vyskytují na každých pár metrech a často i ve velkém množství (na jednom sloupu je například možné nalézt i pět naprosto stejných plakátů natlučených různě přes sebe). Za problém považujeme zejména to, že po skončení kulturních akcí tyto poutače nikdo neuklízí, a tak je možné natrefit i na ty z předchozího roku. Většina plakátů je však bohužel kvůli počasí odtržena a odváta do přírody.

foto: Alena Sekeráková

Druhá věc, která nás zarazila přímo ve vesničce, kde jsme stáž vykonávaly, se týká obchodu s potravinami. Při nákupu jakéhokoliv váženého zboží je zde vše baleno do pevných plastových sáčků, na které se následně ručně píše cena. Například pokud kupujete jedno jablko a jeden citron, obě věci dostanete zabalené a popsané zvlášť, což se nám jeví jako naprosto zbytečné.

V rámci našeho projektu jsme se rozhodly vrátit funkci nevyužité kovové konstrukci od odpadkového koše. V naší domácnosti, kterou jsme sdílely s evropskými dobrovolníky, jsme začaly shromažďovat použité sáčky a společně posbírali staré plastové plakáty okolo místa našeho bydliště. Za použití vlastnoručně vyřezaných háčků, zhruba 70 igelitových sáčků a 30 plakátů jsme uháčkovaly konstrukci celého koše.

foto: archiv Aleny Sekerákové

Poté jsme navštívily místní spolek starších žen, které se zabývají ručními pracemi, a seznámily je s tímto nápadem. Jak jsme totiž samy zjistily, uháčkovaný materiál je velice pevný a lze jej použít například při tvorbě taburetů, tašek, krabic, koberců, plážových lehátek, houpacích sítí, náramků a tak dále.

I když od zmíněné stáže v Portugalsku uběhly již asi dva roky, na naše ekoprojekty jsme stále pyšné, protože jsme nebyly velkou inspirací jen pro sebe samy, ale i pro naše mezinárodní okolí.

Kontakt: ALCASEK@seznam.cz.