Za požáry na Sibiři mohou lidé

Více než 45 procent území Ruské federace je pokryté lesem. Země tak celosvětově drží prvenství, najdeme tu celých 19 procent všech světových lesů. Jejich význam je obrovský. Vědecké zprávy uvádějí, že boreální lesy jako ty na Sibiři zadrží každoročně 300 až 600 milionů tun oxidu uhličitého. To je obrovská část z 1,5 miliardy tun uhlíku, které boreální lesy na planetě Zemi celkově zadržují. Slouží doslova jako skladiště uhlíku. „Zatímco v tropech se odumřelé části stromů při vysoké vlhkosti, dostatku slunce a silných deštích rychle rozkládají, a vracejí tak uhlík do koloběhu CO₂, tajga dokáže v důsledku výrazně chladnějšího a suššího podnebí tuto mrtvou hmotu uskladnit. Dlouhodobě tak snižuje množství skleníkových plynů v atmosféře: odhaduje se, že jen na území Ruska zadržuje 30 procent veškerého uhlíku na planetě,“ popsal význam sibiřských lesů novinář David Bimka.

Sibiřské požáry vypustí do ovzduší více než 166 Mt CO₂, tedy roční ekvivalent výparů z téměř 36 milionů automobilových výfuků. Jsou obzvláště nebezpečné kvůli vzniku černého uhlíku, který se usazuje na arktickém ledu, přitahuje více slunečního záření a urychluje jeho tání. „Mysleli jsme si, že dokážeme zachytit trajektorii změn teplot, ale pokud se objeví neočekávaně velké uvolňování metanu z permafrostu, budeme muset změnit naše předpoklady o tom, jak rychle dojde k oteplení, a tato změna by mohla být rychlejší,“ uvedl Brian Brettschneider, klimatolog působící v Mezinárodním arktickém výzkumném středisku na Aljašské univerzitě Fairbanks, pro časopis Time.

Tajga patří k ekosystémům, kterým obnova maloplošným požárem prospívá. Velké množství biomasy ve starém, hustém porostu rychle shoří a vzniká prostor pro mladé stromky.

Kouř z požárů sibiřských lesů v Novosibirsku, foto: Ivan Golenkov, Greenpeace.

Jenže v důsledku zvyšujících se teplot taje na Sibiři permafrost, jehož svrchní rašelinná vrstva hoří velmi dobře, hlavně když suché počasí trvá moc dlouho a všechna voda v ní vyschne. Pokud se přes rašelinu přežene požár, roztaje i spodní vrstva pod ní, voda uvolní další organické zbytky a skleníkové plyny. Trvale zmrzlá půda po milionech let vývoje a ukládání odumřelého dřeva naakumulovala ohromné množství metanu, který je coby skleníkový plyn v zadržování tepla až dvacetkrát horší než CO₂.

Rašelina může doutnat dlouhé měsíce, dokonce i pod sněhem. „Ohromné díry, z nichž mnohé měří v průměru přes kilometr, se na Sibiři začaly objevovat loni a výmluvně dokládají sílu unikajícího plynu,“ upřesnil Bimka.

Rok 2019 byl jiný

Je důležité připomenout, že mezi lety 1975 a 2005 v Rusku každoročně shořely v průměru čtyři miliony hektarů lesa, není tedy divu, že požárům se taková pozornost od počátku nevěnovala. Rekordním rokem zůstal rok 2012, kdy zmizelo 18,1 milionu hektarů lesa, nejvíc v historii.

Ruská pobočka organizace Greenpeace potvrzuje, že požáry v tajze zuří každý rok, ale v roce 2019 dosáhly nebývalé velikosti a síly. První ohniska se objevila v červnu v Krasnojarském a Zabajkalském kraji. Kvůli své enormní velikosti se požáry tajgy staly loni v létě nejen v Rusku celospolečenským tématem. Od chvíle, kdy upoutaly pozornost zahraničních médií, podepsalo více než čtyři sta tisíc lidí petici Greenpeace, aby vláda zvýšila úsilí požáry uhasit. Petice na stránce Change.org získala dokonce milion dvě stě tisíc podpisů.

Během léta se den po dni situace zhoršovala, informace o nových ohniscích střídaly ty o spotřebě vody a nebezpečí nadýchání se kouře, který se šířil stovky kilometrů daleko a zasáhl miliony obyvatel na území větším než celá EU. Kouř se dostal nad Kazachstán, Mongolsko i Aljašku. Viditelnost požárů z vesmíru potvrdila NASA. Některé oblasti, kupříkladu povodí řeky Amur, navíc zasáhly také letní povodně, které se dotkly osmnácti stovek obydlí.

V tradičním sporu proti sobě stojí zastánci přirozeného původu požárů způsobených především letními bouřkami, vyššími teplotami a větrem, který oheň snadno šíří, a ti, co poukazují na žhářství, které mnohdy kryje nelegální těžbu dřeva nebo je důsledkem vypalování porostu.

Alexander Uss, guvernér Krasnojarské oblasti, opakoval ruským médiím: „Faktem je, že se jedná o běžný přírodní úkaz, s nímž nemá smysl bojovat, protože ta snaha se stává i škodlivou.“ Ruská zpravodajská agentura TASS potvrdila, že k šíření požárů dopomohla teplota pohybující se zhruba osm stupňů Celsia nad průměrem, tedy asi 26 stupni Celsia. Mnoho ohnisek leželo v naprosto nepřístupných oblastech, takzvaných kontrolních zónách, kde s nimi úřady nemají povinnost bojovat. Ruská regionální správa tak podle médií raději šetří finanční prostředky pro jiné účely. Právě kontrolní zóny jsou z hlediska odborníků v Greenpeace nejvíce problematické, včasné zásahy v nich mohly katastrofě předejít. Podle ruského zákona z roku 2015 se požáry nemusejí hasit, pokud neohrožují obce a důležité průmyslové objekty a pokud výdaje na likvidaci živlu převyšují předpokládané škody. „Stejně je to i v USA. Dělí tam požáry na „oheň žádoucí“ (prescribed fire) a „oheň divoký“ (wild fire). Bojuje se proti tomu divokému. V momentě, kdy nejdou zachránit domy, nechají to tak. Proto mají v USA v kritických krajích, kde hrozí ohně, tornáda nebo zemětřesení, jednoduché domy,” vysvětluje Vilém Jurek z brněnské organizace Rezekvítek, který se dlouhodobě přírodními požáry zabývá.

Ruský ministr pro mimořádné situace nasazuje hasiče, foto: A. Voronkov, Greenpeace.

Do boje nasadil prezident Vladimir Putin armádní letadla, jež po dobu jednoho měsíce shazovala třikrát denně tuny vody na hořící les. Hasiči se snažili, aby doutnající místa znovu nevzplála, v součtu se Sibiř loni pokoušelo hasit více než deset tisíc lidí. „To je právě naivita hasičů. Oheň by se měl obklíčit, tj. vykácet velký pruh, z kterého oheň nepřeskočí dál. Shoří jen část, zbytek zůstává. Pokud hrozí podzemní oheň, normálně se vybagruje příkop,“ oponuje tomuto přístupu Jurek.

Pomoc nabídl dokonce i americký prezident Donald Trump, který se situací cítil znepokojen. Agentura TASS zároveň informovala, že do boje s ohněm se zapojili i šamani, mezi nimiž jsou příslušníci komunity Něnců, Dolganů, Marijců, Jakutů a dalších původních obyvatel Sibiře. „Uskutečňují obřady zaměřené na přivolávání deště, který má lesní požáry uhasit,“ citovala Česká televize etnografa Timofeje Moldanova.

Ještě před polovinou srpna bylo jasné, že požáry se pod kontrolu dostat nepodaří. Podle Greenpeace vláda jednoduše zmeškala okamžik, kdy by včasný zásah mohl pomoci. Vláda pak poukazovala na liknavost oblastních guvernérů, kteří údajně situaci neřešili a snažili se šetřit peníze.

Už prvního srpna nařídil ruský premiér Dmitrij Medveděv vyšetřit podezření, že požáry někdo založil úmyslně za účelem skrýt nezákonnou těžbu dřeva. Úředníci v Krasnojarsku byli vyšetřováni kvůli zanedbávání boje proti požárům. Medveděv pak i díky celonárodnímu i mezinárodnímu tlaku navrhl revizi pravidel hašení požárů v regionech, zahrnujících i zřízení kontrolních zón, a dal pokyn konzultovat přípravu návrhů na boj proti požárům se zahraničními experty.

Téma požárů paradoxně pomohlo rozšířit povědomí o klimatické změně. Vladimir Putin si už roku 2017 dělal legraci a prohlašoval, že změny klimatu aspoň Rusko s jeho chladnějším podnebím zatraktivní. V současnosti ministr financí Alexej Kudrin vypracovává plán pro ekonomickou adaptaci země na události související se změnami klimatu, mezi něž patří lesní požáry.

Lesní požáry poblíž Irkutského kraje, foto: Greenpeace.

Internetové periodikum The Moscow Times uskutečnilo koncem léta průzkum, ze kterého vyplývá, že požáry znepokojily až 83 procent obyvatelstva. Na dotaz, co považují za příčinu rozšíření požárů, poukázalo 51 procent respondentů na pokusy utajit nezákonnou těžbu dřeva a 44 procent na nedbalost úřadů. Za další důvody pak označovali nedbalou manipulaci a úder blesku. Respondenty nejvíce znepokojovala smrt stromů a zvířat, klimatickou změnu, lidské utrpení či nečinnost úřadů uváděli až jako další.

Není ten požár úžasný, Voloďo?

Politolog Sergej Medveděv v knize Návrat ruského Leviathana popisuje ruskou jarní tradici vypalování trávy, strniště, rákosin, ale třeba i spalování smetí. Nejsmutnější bilanci mají sváteční dny, kdy Rusové vyrážejí do přírody s kotlíky masa na šašlik a s offroadovými auty, která svými reproduktory s hudbou rozduní tajgu. Následkem toho každoročně shoří pět až šest tisíc domů, lidé umírají, dobytek je upalován zaživa. Každoročně hoří divoké lesy, chráněné oblasti a pole, a to až do příchodu prvních jarních dešťů.

Jarní vypalování trávy je podle Medveděva pozůstatek zakořeněných tradic zemědělského žďáření, které dřevěným popelem údajně zúrodňovalo a prohřívalo prochladlou hlinitou půdu. „Pokud jde o plochu do jednoho hektaru, může metoda fungovat. Některé květiny oheň doslova milují a trávy se s ohněm vypořádají,“ popisuje Jurek. Při velkých požárech ale v půdě nezůstávají klíčky trávy a semínka, na jaře uhynou drobní živočichové a mikroorganismy. O domov přijdou i ježci, žáby, ptáci nebo čerstvě narození zajíčkové. Místo bohatých travních společenstev vyrostou jen lopuchy a bolševníky. „Na zimní nebo letní oheň musí bezprostředně navazovat další typy péče — pastva, kosení, narušování půdního krytu. Hrozí totiž eutrofizace, konkurenčně silné druhy mohou kvůli lokálně přístupným živinám lokalitu zcela pohltit,“ vysvětluje nutný následný management Ondřej Sedláček v článku Patří oheň do naší přírody?

„Pro tuto činnost existuje ještě jedno časté vysvětlení — snaha zapálit trávu dřív, než to udělá soused, prostě ho předstihnout. Představa, že se tráva nemusí vypalovat vůbec, venkovanovi na mysl prostě nepřijde,“ píše Medvědev.

Lesní požáry nad Ruskem, zdroj: NASA Earth Observatory, Joshua Stevens.

Filosof Maxim Gorjunov dává úmyslně založeným požárům další význam: Rusové prý vypalují kulturní a politický prostor stejně, jako jejich ugrofinští předkové vypalovali prales. Iracionální představa „jen ať to všechno shoří na popel!“ je prý nevysvětlitelným puzením ruského člověka k sebezkáze. Dostojevskij popsal tuto tendenci jako „přání zbořit světovou harmonii a žít si, jak mě, hlupáka, zrovna napadne“. Medvěděv si myslí, že právě to se děje v současném Rusku, kde probíhá cílená snaha zničit pětadvacet let snah o postsovětské reformy a větší otevřenost Západu. Stejná vášeň pohání i anonymní žháře. Svou stať hořce zakončuje zvoláním: „A zatímco televizní moderátor Dmitrij Kiseljov vyhrožoval v živém televizním vysílání Spojeným státům „radioaktivním popelem“ z ruského jaderného úderu, celý jih Sibiře zasypal zcela reálný popel z požárů, jež založili obyčejní ruští lidé.“

A hoří Sibiř teď?

Na stránkách Global Forest Watch Fire můžeme sledovat, kde právě na planetě Zemi hoří. Technologie kombinuje hlášení požárů a údaje satelitů NASA. I dnes, na konci března 2020, jsou v Rusku hlášeny desítky požárů. Organizace Greenpeace analyzovala pro rok 2018 čtyři konkrétní oblasti, ve kterých hořelo nejvíce. Data ukazují, že například v Amurské oblasti způsobil více než 98 procent požárů člověk. Ruská administrativa však oficiálně mluví o 35 procentech. Nejbližší stopou lidské činnosti v okolí požárů bývají silnice, dále pak těžba a osídlení, nebo jsou požáry založené úmyslně. Z analýzy vyplývá, že drtivě většině požárů na Sibiři se dá předcházet.

David Bimka předkládá příklad amerických národních parků, kde se každoročně zakládají kontrolované požáry. „Podobné preventivní kroky jsou však reálné jen tam, kde může lesní správa skutečně efektivně fungovat. A na ohromných ruských pláních jde o nesplnitelný úkol: často tam neexistuje potřebná infrastruktura a v okruhu stovek, někdy i tisíců kilometrů se nenachází žádné větší sídlo. Je pravděpodobné, že se bude plamenná sezona roku 2019 opakovat. Vyplní-li se katastrofické scénáře a planeta se do roku 2030 oteplí o 3—3,5 °C, promění se vyschlá půda ve snadnou kořist rozsáhlých požárů,“ uzavírá.

Kontakt: gregorova@sedmagenerace.cz.