Za soumrak uhlí

Masová občanská neposlušnost vyjadřující odpor vůči neustále pokračující těžbě a spalování uhlí nepředstavuje v Německu žádnou novinku. Německá koalice protiuhelných hnutí a neziskových organizací používá tuto taktiku od roku 2015 jako projev odporu vůči spalování fosilních zdrojů uhlíku, které se velmi nepříznivě podílí na nežádoucím oteplování planety. K německým aktivistům a aktivistkám se přidávají lidé z celé Evropy. Co do počtu zúčastněných se letošní pětidenní akce Ende Gelände koncem října zapsala do aktivistických dějin. Obsazovat doly do Porýní totiž přijelo podle odhadů organizátorů šest tisíc lidí.

Přestože má Německo image hlavního lídra v přechodu na obnovitelné zdroje, 40 procent jeho elektrické energie pořád pochází z uhlí, což ho staví do pozice největšího evropského producenta skleníkových plynů. Podle říjnové zprávy Mezinárodního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) však musíme nejpozději do roku 2050 se spalováním uhlí úplně skoncovat a rychle přejít k energetickému systému s významným podílem obnovitelných zdrojů. „Není možné zpomalit oteplování, aniž bychom přestali využívat uhlí,“ nechal se v souvislosti s varováním IPCC slyšet klimatolog Drew Shindell z Dukeovy univerzity.

V brzkých ranních hodinách vyrazil z kempu pochod několika tisíc lidí s cílem poukázat na neudržitelnost uhelné energetiky. Foto: Peter Tkáč (vše další).

S prohlubující se klimatickou krizí narůstá i počet lidí, kteří jsou ochotni se proti těžbě uhlí postavit vlastními těly. „Když vidíte tu propast mezi tím, co je potřeba dělat pro udržitelnou budoucnost, a tím, co vlády a korporace ve skutečnosti dělají, je naprosto pochopitelné, že lidé sahají po občanské neposlušnosti,“ říká Christopher Laumanns, německý klimatický aktivista angažující se v Ende Gelände. Z řad českého klimatického hnutí se letos do Porýní vydala blokovat těžbu uhlí více než stovka lidí.

Klimatický expres do zastávky Ende Gelände

V podzimním prosluněném odpoledni vyjíždí z pražského hlavního nádraží speciální vlak mířící do jednoho z největších hnědouhelných revírů v Evropě. Je to vůbec poprvé v historii, kdy byl vypraven „klimatický expres“. Na nástupišti se tlačí lidé s transparenty, z megafonu zní popěvky. V Drážďanech se zaplňují další vozy, následují zastávky v Lipsku, Berlíně a Hannoveru. Vlak zorganizovalo hnutí Limity jsme my v kooperaci s Ende Gelände a umožnilo tak tisícovce lidí dostat se pohodlně na místo určení.

Obří soundsystém vyhrával pochodujícím do kroku.

Stejně pohodlně se německé policii podařilo v pátek ráno zablokovat veškerým cestujícím klimaexpresu odchod z nástupiště v cílové stanici ve městě Düren. Důvod představovalo významné podezření, že dorazivší budou v nadcházejících dnech páchat protiprávní činnost. Tisícovka lidí posedává několik hodin na přilehlém parkovišti obehnaném policejními zátarasy. Většina z nich se nakonec uvolí identifikovat a pokračuje pěšky do společného tábořiště.

Účast předčí očekávání, v kempu není k hnutí. Večerní déšť proměňuje táborovou louku v bahnitou klouzačku. Nově příchozí hledají volná místa v už tak dost zaplněném stanovém městečku. Mezi pestrobarevnými stany kličkují nesčetné postavy v pláštěnkách. Při pohledu na všeobecný ruch člověka potěší, kolik lidí se v této roční době odhodlalo ubrat ze svého běžného komfortu a vystavit se větru, dešti.

Páteční akční plénum, přinášející informace o nadcházejících akcích, se odehrává v cirkusovém stanu, který praská ve švech. Většina lidí postává venku na dešti a snaží se zachytit, o čem se uvnitř debatuje. Z němčiny se simultánně překládá do angličtiny, španělštiny a francouzštiny.

Po odtržení od plánované trasy pochodu se masa lidí dostává k dálničnímu náspu, překonává plot a šplhá nahoru.

Cílem občanské neposlušnosti má být uhelná infrastruktura dolu Hambach. Která její část, se však z konspiračních důvodů tají. Z několika dolů v porýnském uhelném revíru byl Hambach vybrán naprosto účelně. Těžící společnost RWE zde totiž po dlouhá léta ničila přilehlý dvanáct tisíc let starý hambašský prales kvůli postupnému rozšiřování dolu (viz článek Hambi bleibt! v 7.G 5/2018).

Z lesa, o kterém donedávna věděl jen málokdo, se stal symbol boje za klima. Vedle blokádníků, kteří les před šesti lety obsadili, se o kauzu začala zajímat široká veřejnost a obránce lesa přijížděly podpořit tisíce lidí z Německa i ze zahraničí. Krátce před vypuknutím Ende Gelände nastal nečekaný zvrat, kdy vyšší správní soud v Münsteru rozhodl, že v kácení se nesmí pokračovat do doby, dokud se nerozhodne o žalobě německých Přátel Země (BUND). Rozhodnutí soudu však představuje jen dočasnou výhru, což na akčním plénu zdůrazňují také zástupci koalice Ende Gelände.

Policisté nešetřili pepřovým sprejem, jehož dosah byl až několik metrů.

V bílém overalu do energetického temna

Následující den v brzkých ranních hodinách vychází z kempu pochod postav v bílých overalech, již tradičním akčním úboru. Jejich cílem má být legální demonstrace v městečku Buir. Záhy se ovšem dostaví komplikace: policie blokuje dálniční most. Vyjednavačům z Ende Gelände se nakonec podaří nahlášenému pochodu proklestit cestu mezi kordony těžkooděnců a kilometrový lidský had se znovu dává do pohybu. V jednu chvíli se však první řady lidí rozeběhnou po přilehlém poli a ostatní je následují. Těžkooděnců, kteří pochod doprovázejí, není tolik, aby jim v úprku mohli zabránit.

Bílá masa lidí se dostává k dálničnímu náspu, překonává plot a šplhá nahoru. Před nimi se rozevře pohled na dvouproudou dálnici. Je neočekávaně prázdná, tedy až na dvě policejní vodní děla, která okamžitě začínají kropit směsí vody a slzného plynu první odvážlivce klopýtající ze svahu dolů. Na dálnici čeká jen několik policistů. Stříkají pepřovým sprejem kohokoliv, kdo je v tu chvíli na dosah. Několik tisíc lidí se jim však ochromit nepodaří. Za druhým valem už mají vetřelci prakticky vyhráno. Od železničního koridoru, kudy vozí vlaky uhlí z dolu Hambach do elektráren, je dělí pár set metrů.

Železniční koridor, kudy vozí vlaky uhlí z dolu Hambach do elektráren, obsazuje několik tisíc lidí.

Blokádu železnice většina zúčastněných nečekala. Z rétoriky Ende Gelände se dalo předpokládat, že cílem masové akce bude sám důl Hambach. Na ten se zaměřila i policie, když znepřístupnila místa, jimiž by se dalo do dolu proniknout. Matoucí taktika evidentně zabrala. Po intenzivním běhu se lidé usazují na kolejnicích. Policisté nezasahují, od blokujících je z obou stran dělí příkrý sráz železničního koridoru. Málokdo předem doufal, že blokáda přetrvá až do nočních hodin, přesto si většina lidí přibalila spacáky a teplé oblečení, které se jim teď hodí. Na kolejích panuje veselá atmosféra i přes vidinu studené noci v záři policejních reflektorů. Blokáda nakonec vydrží až do dalšího dne, kdy většina lidí místo dobrovolně opouští. Vydávají se společně pěšky zpět do kempu bez toho, aby proti nim policie jakkoliv zasáhla. S o to větší vervou a za použití násilí začnou policisté téměř ihned vyklízet hrstku těch, kteří na kolejích zůstali.

Policie byla přítomná po celou dobu blokády, nicméně zasáhla až další den po odchodu většiny lidí ze železničního koridoru.

Živě vysílané obavy o budoucnost Země

Hnutí Ende Gelände považuje protest za velký úspěch nejen díky rekordní účasti, ale také co do mediálního dosahu a debat, které ve společnosti vyvolal. Zprávy z akce občanské neposlušnosti se dostaly na první stánky německých deníků i do mainstreamových audiovizuálních médií. Informace se rychle šířily i skrze sociální sítě přímo z místa dění. Mnoho lidí využilo možností živého vysílání (livestreamu) k dokumentaci průběhu akce, zaznamenání policejní represe či zdůvodnění svých motivací se blokády účastnit. Díky tomu je také vidět, že se akcí občanské neposlušnosti neúčastní jen masa anonymních aktivistů a aktivistek, ale konkrétní lidé, kterým není lhostejná budoucnost planety Země.

Autorka je publicistka a studentka environmentalistiky na Masarykově univerzitě.