Zlo nepochází z Istanbulu, ale z nevědomosti

18. prosince 2018 /
foto: foto: Pxhere.com
Tím, že manžel přestane fackovat manželku, se rodina nerozvrátí. Naopak.

Monsignore Petr Piťha, významný český katolický představitel, přišel v září s nepochopitelným výpadem proti Istanbulské úmluvě, kterou Česká republika podepsala, ale dosud neratifikovala. Stejně se k úmluvě postavilo i Slovensko, kde už loni vedl podobný výpad tamější katolický kněz Marián Kuffa, mediálně vlivný obzvlášť mezi mladými katolíky. Oba představitelé české a slovenské katolické církve se oháněli slovy jako „istanbulský trojský kůň“, „granát ideologie genderu“, „vezmou vám děti“, „homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu“ a podobně. Předtím, než se rozohnili na kazatelně, si však měli dokument pořádně přečíst.

Nemuseli by číst ani celou úmluvu, stačilo začít titulem: Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Takže cílem úmluvy je potírat násilí na ženách. V jakém ohledu by něco takového mohlo být odsouzeníhodné?

Oponenti Úmluvy bohužel ustrnuli na jednom pojmu, který se v ní pravidelně objevuje: genderově podmíněné násilí vůči ženám. Slovo gender v hlavách oponentů patrně symbolizuje vznik nových pohlaví, změnu pohlaví či homosexualitu, což jsou koncepty v křesťanství doopravdy problematické, protože je Bible usvědčuje jako hřích. Obě výše jmenované promluvy plné strachu z genderu v tomto smyslu získávají nový význam — jenže se vůbec netýkají Istanbulské úmluvy. Ta totiž ve třetím článku definuje gender jako „společensky ustanovenou roli, chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže“. Genderově podmíněné násilí vůči ženám „znamená násilí, jež je zaměřeno na ženu proto, že je žena, anebo násilí, jemuž jsou vystaveny především ženy“. Neznám nikoho, kdo by se tak často oháněl slovy jako „role ženy“ a „role muže“ jako katolická církev. Istanbulská úmluva netvrdí nic o tom, že role jsou a priori špatné, ale že násilí nějak navázané na tyto role je špatné. Článek šest dokonce říká: „Strany se zaváží, že při implementaci a vyhodnocování dopadu ustanovení této úmluvy budou zohledňovat genderové hledisko a že budou prosazovat a aktivně naplňovat politiku rovnosti a dělby pravomocí mezi ženami a muži.“

Jak si mám tedy jako žena vyložit, když někdo volá po odvolání Úmluvy, která jasně ve čtvrtém článku stanovuje, že podepsaní „odsuzují veškeré formy diskriminace žen a bezodkladně přijmou legislativní i jiná opatření, aby jí zabránily, obzvláště pak zakotvením principu rovnosti mezi ženami a muži do svých ústav či jiného vhodného právního kodexu a zajištěním jeho uplatňování v praxi“? Chce mě Petr Piťha připravit o má práva, když s Úmluvou nesouhlasí? Chce, abych přišla o volební právo, o právo svobodně se vyjadřovat, abych neměla rovné platové podmínky při hledání zaměstnání, abych byla vydána napospas násilnickému manželovi, aniž by mi kdokoli pomohl? Jak se pak volání Mariana Kuffy liší od volání ortodoxních zastánců islámu, které mnozí (rádoby)křesťané sami kritizují?

Kdyby si oponenti Istanbulské úmluvy vyhradili hodinu na její přečtení, našli by tam například článek 36, který zakazuje sexuální násilí, článek 37, který zakazuje vynucené sňatky, článek 38 bojující proti ženské obřízce nebo článek 39, který zakazuje násilný potrat bez informovaného souhlasu ženy, a je tudíž skvělou platformou pro boj proti potratům, které ženy podstupují pod nátlakem rodiny či partnera — tedy zcela v souladu s křesťanskou organizací Hnutí pro život ČR, která nedávno spustila kampaň, v níž upozorňuje, že 80 procent žen podstupuje potrat pod nátlakem.

Abych byla fér, mnoho členů katolické církve s tímto přístupem k Istanbulské úmluvě nesouhlasí, například křesťansko-feministické uskupení RFK roznáší v pražských kostelech letáky o tom, proč je Úmluva důležitá a proč její ratifikace není hrozbou, ale pomocí pro ženy v nesnázích. Problém je, že mnozí katolíci s Piťhou souhlasí, dokonce i kardinál Dominik Duka, a Česká biskupská konference úmluvu zcela odmítá. A to kvůli jedinému špatně pochopenému slovu gender. Představitelé katolické církve by neměli zapomenout, že slova mají takové významy, jaké jim přiřkneme, a že je snadné původní význam překroutit. A právě proto je trestní oznámení České ženské lobby na Petra Piťhu důležitým krokem, protože jej usvědčuje z překroucení významu Istanbulské úmluvy, ze lhaní o jejím obsahu a ze záměrného šíření paniky ohledně dokumentu, jehož cílem je pomáhat ženám, a ne rozvracet rodinu. Tím, že manžel přestane fackovat manželku, se totiž rodina nerozvrátí. Naopak.

Jeden komentář: “Zlo nepochází z Istanbulu, ale z nevědomosti”

  1. Tibor Patay napsal:

    „Chce mě Petr Piťha připravit o má práva, když s Úmluvou nesouhlasí? Chce, abych přišla o volební právo, o právo svobodně se vyjadřovat, “
    To je samozrejme demagógia. Tieto práva Vám dávno garantujú iné dokumenty, prijatie alebo neprijatie Istanbulu (Dohovoru, Úmluvy) s tým nemá *vôbec nič*.

    Vôbec nemá zmysel diskutovať o tom, čo Dohovor NEprináša, lebo je to dávno zakotvené v našom práve. Je v ňom síce kopa dobrých vecí, ktoré článok nezabudol zdôrazniť, ale keďže naše právo je štandardné, unijné, Dohovor nás nemá veľmi kam posunúť. Mnohé opatrenia z Dohovoru, ako sú bezpečné ubytovanie, služby, poradenstvo a ďalšie, ktoré účinne pomáhajú obetiam domáceho násilia, sú už obsiahnuté v našej legislatíve.

    Zmysel má diskutovať o tom, čo NOVÉ Dohovor prináša. A to je napríklad nová, zámerne nejasná definícia genderu v zmysle „slova mají takové významy, jaké jim přiřkneme, a je snadné původní význam překroutit“. Keby Dohovor používal zaužívané definície, napríklad definíciu pojmu „gender“, ako ju chápe Rímsky štatút Medzinárodného trestného súdu (ktorý je účinný už 15 rokov a nikto s tým nemá problém), nebol by trójskym koňom novej ideológie. Skutočným zmyslom dohovoru je však pod rúškom „dobrej veci“ proti ktorej „nikto nesmie protestovať“ (lebo ho hneď onálepkujeme že chce biť ženy) prinášať novú kontroverznú ideológiu, ktorá by sa demokraticky nikdy neuchytila.

    Preto Dohovor vyžaduje, aby odsúdeniahodné „stereotypné roly“ (čl. 12, ods. 1), ako aj zavádzanie „nestereotypných rodových rolí“ (čl. 14, ods. 1) posudzovala nikým nevolená „skupina expertov“ (čl. 66), nadradená aj národným parlamentom. Dohovor, ak sa bude aplikovať, zásadným spôsobom zasiahne do legislatívy, výchovy a vzdelávania vo všetkých signatárskych štátoch, pričom „k žiadnemu ustanoveniu dohovoru nie sú prípustné žiadne výhrady“ (čl. 78. ods. 1), okrem niekoľkých nepodstatných výnimiek.

    Dnes to nie je o tom, aby ste „přišla o volební právo, o právo svobodně se vyjadřovat, …“, ale či sa zaviažeme prijať do legislatívy niečo, nevieme čo, čo bude kontrolovať niekto, nevieme kto, na základe nevieme akých pravidiel.

    Výbor pre odstránenie diskriminácie žien OSN, ktorý je svojim zameraním najbližšie Istanbulskému dohovoru, už teraz napomína Slovensko, že by malo zaviesť „kvóty na podporu rovnakého zastúpenia žien a mužov v parlamente, v politických stranách a na vysokých pozíciách verejnej správy“, „aby sme zvyšovali zamestnanosť matiek s malými deťmi“, „aby sme z verejných zdrojov plne hradili všetky umelé potraty“, „aby sme odstránili požiadavku povinného poučenia žien pred potratom“. Chápem, že niekomu sa také veci môžu páčiť, väčšine Slovákov sa však nepáčia. Preto je nedemokratické, aby sme to zavádzali.

    Ale tieto veci sa dajú zabaliť do pekných neurčitých fráz „dohovorov“ s peknými úmyslami. Je veľmi riskantné zaviazať sa k plneniu záväzkov, ktoré nie sú poriadne definované a je vopred jasné, že budú existovať spory o ich rozsah a tlaky na Slovensko, aby robilo veci, ktoré robiť nechce.

    Prvá aplikácia Dohovoru v reálnej praxi – “Áno pre život” a ”Spišská katolícka charita” boli vyhodnotené na Úrade vlády ako organizácie s najlepšími projektami pre týrané ženy. Až kým neprišiel list z Bruselu, aby ich vylúčili, lebo patrili medzi 105 organizácií, ktoré sa podpísali pod právnu analýzu Fóra pre verejné otázky, ktorá upozorňuje na presadzovanie rodovej ideológie v spomínanom Istanbulskom dohovore. Áno pre život patrí medzi najskúsenejšie neziskovky v tejto oblasti. Za 19 rokov činnosti pomohla stovkám žien v núdzi a obetiam násilia. Za nesúhlas s ideológiou Dohovoru si vyslúžila nielen stopnutie peňazí, ale zrazu aj spochybňovanie svojej práce.

    „Vtipné“ na tom je, že pomoc z Nórskych fondov na financovanie dvoch azylových domov pre ženy sa podarilo stopnúť na základe nesúhlasu s Dohovorom, ktorý v tom čase nepodpísalo ani samotné Nórsko. (Ani väčšina štátov Únie.) Ale na zastavovanie pomoci týraným ženám bol už dobrý. To je zatiaľ asi prvý praktický dopad Ideologického dohovoru na Slovensko. Ukazuje, ako veľmi ide presadzovateľkám Dohovoru o nejaké týrané ženy.

    Pritom viacerí odborníci sa zhodujú v tom, že Dohovor nevyrieši násilie páchané na ženách v praxi. Neexistuje výskum, ktorý by dokazoval, že v štáte, ktorý ratifikoval Dohovor, sa znížilo domáce násilie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo nejprve rozhodnout o schválení tohoto komentáře a jeho následném zveřejnění. Více v "Pravidlech pro komentáře" níže. Děkujeme za pochopení.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 4/2019 vyjde v 2. polovině srpna.