Změna má jméno Alexandrie

Na zahrádce se sice urodilo, jinak ale okurková sezona ne a ne nastat. Zprávy nás zaplavují požáry nejen na předvídatelných místech, jako je Řecko a Kalifornie, ale i ve Skandinávii. Americký prezident kácí jeden ekologický zákon za druhým, mizejí živočišné druhy, vědci informují o stále temnějších vyhlídkách klimatu.

Magazín newyorských Timesů věnoval jedno své vydání obsáhlému článku o tom, kterak lidstvo vzdalo svůj zápas s klimatickými změnami už před třiceti lety, tedy v době, kdy mělo dobrou šanci je zvrátit. „Není to lidskou povahou, ale neregulovaným kapitalismem, kterému jsme otevřeli cestu,“ korigovala ve své reakci autora Nathaniela Riche Naomi Kleinová.

Ve světě narůstá autoritářství a demokracie eroduje. Rasisti a xenofobové vylézají z děr. Progresivní kruhy dostávají jednu facku za druhou a z dlouhodobého pohledu se jeví jako jediné skutečně vítězné demonstrace v naší zemi ty antiuprchlické. Lidem vládnou zlí klauni a diktátoři. Je vše ztraceno a nezbývá než se uzavřít do vlastního světa a v něm hledat útěchu v pečování o vztahy s bližními, zalévání zahrádky, četbě kvalitní literatury a ekologicky šetrných koníčcích?

Může se to tak jevit. Přiznám se, že tento díl Terrapie málem nevznikl, neboť najít podstatnou pozitivní ekozprávu se mi prostě nepodařilo. Environmentální sekce světových médií, pokud vůbec existují, spíš připomínají černou kroniku. Pátrání jsem nakonec úspěšně završila až v politické rubrice.

V každé krizi je obsažen potenciál pro skokovou změnu k lepšímu, řekl mi jednou někdo. A možná to tak opravdu je, možná ta změna již pod povrchem vře a tu a tam i probublává. Možná právě proto, že tato ničivá dějinná etapa cítí svůj blížící se konec, kope a brojí o to víc. Zřejmě nás to bude ještě hodně bolet, pokud se ale chceme dočkat, rezignace a apatie nám nepomůže.

V newyorských demokratických primárkách do amerického Kongresu porazila 28letá Alexandrie Ocasio-Cortezová čtvrtého nejvlivnějšího demokrata Josepha Crowlyho, který svou politickou židli zahříval posledních dvacet let. Bývalá servírka s hispánskými kořeny, narozená v Bronxu, oslovila voliče radikálně sociálně-ekologickým politickým programem. Ostříleného politika s třímilionovým rozpočtem na kampaň porazila jen s desetinou financí a bez pozornosti tradičních médií.

Musí to jít.