Vaše ohlasy

Veronika Charvátová, Jája Pivcová — Soběstačná samota u lesa (7.G 1/2019)

Splnili jste si můj sen… Je mi 65, tak aspoň vím, jak v příštím životě. Držím vám palce, Břetislav

Super, žijeme stejně, je to někdy náročné, ale to nejlepší, co jsme mohli udělat. Škoda, že na ně není kontakt, výměna zkušeností a zážitků by byla fajn, Andrea

Mají FB stránku: facebook.com/horskylesos. Pan Továrník

Sabina Vojtěchová — Lesy na suchu (7.G 1/2019)

Děkuji za pěkný článek. Na rozdíl od článku Naše lesy nevzkvétají (7.G 1/2018), ve kterém byly různé nepřesnosti, k Vašemu článku nemám z odborného hlediska výhrady. Pěkný den, Honza „Čáp“ Žák, lesnický typolog.

Hledání třetí cesty — rozhovor s Radomilem Hradilem (7.G 1/2019)

Výborný článek, přednášku o Živé půdě Radomila Hradila najdete na akademiesobestacnosti.cz/videoplay/ziva-puda. Stanislav Miler

Zuzana Slámová — Jak se neziskovky dobývají k informacím (7.G 1/2019)

Je dobře, že 7.G zveřejnila článek o potížích při uplatňování ústavního práva na informace, protože stále se najdou státní úřady, které toto právo zlovolně odmítají uznávat. Pokud jsou tedy úřady nečinné nebo informace odmítnou poslat, nápravu zajistí snadno soud. Horší je, pokud dojde k „informačnímu ping-pongu“, kdy si úřad kreativně vymýšlí pohádky o tom, proč žádosti nevyhoví, takže nadřízený orgán pak zamítavá rozhodnutí logicky ruší, což se pak několikrát zopakuje a nemá to konce. Příkladem je Ředitelství vodních cest ČR, které dvacet čtyři žádostí Dětí Země nevyřídilo včas, takže za soudní poplatky zaplatilo téměř 293 tisíc korun. Dalších pět žádostí pak vyřizovalo „ping-pongem“ téměř patnáct měsíců, takže soudní poplatky za nečinnost byly 58 tisíc korun, a navíc soudy ještě rozhodují i o škodě ve výši téměř 90 tisíc korun za tyto průtahy. Vymahatelnost práva tu sice je, ale hrozně dlouho to trvá. Miroslav Patrik, Brno, předseda Dětí Země

Nechceme akceptovat přírodní procesy — rozhovor s Ladislavem Mikem (7.G 5/2018)

V tomto rozhovore pán Miko hovorí o rozdieloch medzi Českom a Slovenskom: „… Česká republika zvládla vytvořit a uchovat speciální státní správu, která má v celé zemi na starost ochranu přírody — ministerstvo životního prostředí. Na Slovensku je pouze ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova.“ V skutočnosti ministerstvo životného prostredia zvládlo vytvoriť i Slovensko. Nebolo práve v obľube niektorých vlád a počas prvej vlády s Robertom Ficom ako predsedom vlády bolo v roku 2010 aj zrušené — včlenené do ministerstva poľnohospodárstva. Približne o pol roka neskôr po nástupe vlády vedenej Ivetou Radičovou bolo opäť obnovené ako samostatné ministerstvo a tak existuje dodnes. Pán Miko ho má 5 minút autom, 15 minút pešo od svojej bratislavskej kancelárie. Ľubica Lacinová, Bratislava

Barbora Bakošová — Ženy pro Zemi (7.G 4/2016)

Nemohu si odpustit poznámku trochu na okraj. V úvodu autorka zmiňuje film Princezna Mononoke jako příklad určitého stereotypního pohledu na ženství spojeného s přírodou. Ve skutečnosti tento film ale stereotypy převrací, protože hlavní postavou a nositelem (tradičně) ženské role soucitu a spojení s přírodou je muž — Ashitaka. Naopak výraznou „mužskou“ kořistnickou postavou je žena, paní Eboshi. Je škoda, že je nestereotypní dílo tak trochu stereotypně zařazeno… Filip Outrata, Praha

Psát nám můžete na e-mail sgenerace@hnutiduha.cz či na adresy redaktorů (prijmeni@sedmagenerace.cz), pod články na webu, na náš facebookový profil, twitterový účet nebo na adresu Hnutí DUHA — Sedmá generace, Údolní 33, Brno 602 00. Děkujeme.